PEKING, 4. prosince 2023 /PRNewswire/ – Peking, silné a rychle tepající srdce čínské prosperity, je známý jako bezpečné a stabilní město, kterému se nevyhýbají přírodní katastrofy. Ne však v létě roku 2023. Během celé sezóny rtuť teploměru stoupala a denní maxima trvale překračovala 40 °C. Když si pak hlavní město relativně oddechlo od dusného vedra, přišel prudký déšť, který způsobil záplavy a vyhnal z domovů tisíce lidí.
Zatímco se Peking vzpamatovává, po celém světě se ozývají strašlivé, ale podobné trendy: nejsmrtonosnější požár v USA za více než sto let spálil Lahainu na Havaji; ničivé záplavy, které zničily čtvrtinu města Derna v Lybii; extrémní vedra a zhoršující se sucho v Chile a na Africkém rohu; stoupající hladina moří v ostrovních zemích… “Lidstvo otevřelo brány pekla,” jak poznamenal generální tajemník OSN António Guterres, “směřujeme do nebezpečného a nestabilního světa.”
Přestože zvoní na poplach, neměli bychom ztrácet naději a vzdávat se. Spíše je nejvyšší čas začít jednat. Čína a Spojené státy jako dvě největší světové ekonomiky projevily svou politickou vůli milníkovým prohlášením ze Sunnylands. A když se podíváme o něco dále do minulosti, od Kjótského protokolu až po Pařížskou dohodu byly společným úsilím stanoveny závazné cíle pro omezení emisí a zvyšování teploty.
A Čína se snaží dosáhnout svého cíle, kterým je dosažení uhlíkové špičky a uhlíkové neutrality. Od přeměny pouští přes čištění ovzduší až po vývoj nových technologií, změnu energetické struktury a zvyšování povědomí veřejnosti o zdravějším životním stylu. Čína dělá vše pro to, aby kultivovala udržitelnější koloběh přírody, aby splatila předchozí ekologické dluhy, vyhnula se novým dluhům a snažila se zachránit naši planetu kreativnějšími způsoby.
Pokud je změna klimatu celosvětovým problémem, není břemeno rozděleno rovnoměrně. Na jedné straně jsou rozvinuté země zodpovědné za většinu emisí, které od průmyslové revoluce zachycují teplo. Na druhé straně mají rozvojové země nižší emise, ale nesou hlavní tíhu teplejšího klimatu. Sliby některých největších světových ekonomik se zatím neplní, zdržují je politické patové situace, byrokratické překážky a debaty o nových pravidlech pro urychlení pomoci od rozvojových bank a soukromých dárců.
V jádru klimatické krize hoří nespravedlnost, jejíž plamen spaluje naděje a možnosti, jak varují světoví lídři. “Nemůžeme pokračovat v tom,” vyzvala Mia Mottleyová, premiérka Barbadosu, “že upřednostňujeme zájmy několika lidí před životy mnoha.”
Jak zajistit, aby celek byl větší než součet jeho částí a aby všichni táhli stejným směrem? Potřebuje to vedení, vizi a multilateralismus. Čína se spolu se zbytkem světa ujímá vedení, aby dala co nejvíce ze sebe, snížila cenu obnovitelné energie, sdílela know-how pro zavádění udržitelných projektů a přešla na nízkouhlíkovou éru. Vzhledem k tomu, že změna klimatu je celosvětovým problémem, pouze v globálním přístupu a společným úsilím můžeme vůli přetavit v konkrétní výsledky a zmírnit klima, které jsme změnili.
